Podpásovka, aneb jak se s tím popasovat
Milí lidé,
po odloženém listopadovém představení Čtyři dohody v hradecké filharmonii se nám podařilo najít cestu, jak představení uskutečnit i za ztížených podmínek a nastavených opatření pro kulturní akce. To, co jsme připravovali půl roku, museli jsme během 4 dnů dát dohromady – znovu a jinak.
Někteří se z toho radují, jiní se zlobí. Objevují se reakce jak přijetí, tak zavržení.
"Velmi mě překvapuje, že z tohoto řešení máte velikou radost. Diváci si koupili vstupenky do sálu filharmonie a vy je místo toho stavíte před hotovou věc, že budou mrznout v několikastupňových teplotách venku, navíc ještě v sousedství řeky."
"...mrzí mne, že pan Dušek je ochoten hrát pro lidi, kteří tam budou sedět v respirátorech a bude po nich požadován test případně očkování..."
Vašim názorům rozumím, mám pro ně pochopení a přijímám je jako jeden z pohledů na situaci.
Dovolte mi nyní s vámi sdílet pohled z jiné strany.
Přípravy a organizace takového představení trvají několik měsíců. Zahrnují v sobě nesčetně telefonátů, dopisů, podpisů a času. Na konci té cesty je vytvořena smlouva, která je pro všechny zúčastněné závazná.
První přesun představení byl nevyhnutelný, neboť neexistovalo řešení, které by umožnilo Čtyři dohody zrealizovat. Nastalo tedy hledání nového data, tak jako u mnoha dalších domluvených představení pana Duška. Byli jsme rádi, že se podařilo najít červnové datum, kdy mohly všechny tři strany (herci, Klíč k tvořivosti, z. ú. a Filharmonie HK). Nikdo z nás však nemohl tušit, jak se situace s pandemií vyvine dále.
Čekali jsme do poslední možné chvíle, zda se opatření uvolní a jaké podmínky nám budou nastaveny. O to náročnější pak byla nutná přeorganizace. Říci divákům, promiňte, ale každý druhý z vás musí jít domů, jelikož nařízení nám tak nařizuje, bylo pro mě neakceptovatelné. Ano, nabízela se i varianta uskutečnit stejné představení dvakrát, ale kdo by to zaplatil? Jen autorské poplatky putující do Ameriky se pohybují okolo čtyřiceti tisíc. Pak je tu pronájem, honorář za představení, pořadatelé a další náklady. Takové řešení jsme si co by nezisková organizace nemohli dovolit. Myšlenka, přesunout Čtyři dohody ještě jednou, byla také ve hře. Když jsme se však začali bavit o možných termínech, hovořili jsme již o roce 2022. A když jsme si k tomu připustili stále přítomnou nejistotu, jak to s pandemií bude pokračovat a jaká opatření nás budou provázet, rozhodli jsme se, že již nebudeme čekat a půjdeme do toho. Jestliže se za rok, či dva podaří vrátit do stavu bez opatření, tak proč nezorganizovat představení ještě jednou. Nyní je třeba dořešit toto, kdy je vyprodáno a smlouvy mezi třemi stranami jsou stále platné.
Uspořádat představení ve venkovních prostorách bylo jediné možné řešení, aby se ho mohli zúčastnit všichni, kteří si jej zaplatili. A jelikož technické podmínky k uskutečnění splňovalo jedině hradecké kino Širák, byla volba jasná.
To, že jsme vázáni opatřeními, tak to prostě je a vězte, že mě to vůbec netěší. Nehledám však radikálnost a lpění na svém názoru, ale řešení, které by bylo v maximální možné rovnováze pro všechny zúčastněné. A v takovém počtu, věřte mi, to vůbec není jednoduché. Co člověk, to názor. A jak indiánské moudro praví: „Pravda není pohled jednoho na situaci, ale pohled všech zúčastněných“.
Ať už s mým pohledem souhlasíte, nebo ne, tak to prostě u mě je a já vám ho takto otevřeně nabízím.
A kdo ví, třeba se nám podaří přenést svoji pozornost během našeho setkání v letním kině na to, co nás naplňuje a dává smysl, a ne na omezení a nesmysly.
Přeji nám hezké dny. V úctě Klára Sára Zdechovská
